Jmenuji se Dana a předem upozorňuji, že tyto informace jsou pouze informativní a lze je brát pouze jako zkušenosti jedné pacientky. Rozhodla jsem se takto své zkušenosti zveřejnit, protože by mohly třeba někomu pomoct v rozhodování, zda se podrobit operaci kolene, případně usnadnit následné léčení, nebo rozšířit obzor vědomostí při komunikaci s lékaři nebo terapeuty. V roce 2007 jsem si na lyžích poranila koleno. K lékaři jsem tenkrát nešla, přestože jsem pociťovala velkou bolest. Asi po měsíci jsem už „normálně“ chodila. To byla velká chyba! Nohu jsem sice rozchodila, ale když jsem jela na kole, tak jsem měla pocit, jakoby mě někdo píchal ze strany tlustou jehlou do kolene (poraněný meniskus). Asi po 10 km byla bolest nesnesitelná. Mohla jsem šlapat pouze zdravou nohou. Také jsem nemohla stoupnout bez problémů na nemocnou nohu. Koleno se viklalo do stran a nebyl na něj spoleh. Někdy se i ošklivě zvrtlo a pak bolelo (utržený křížový vaz).
K ortopedovi jsem šla až na počátku roku 2011. Po vyšetření ortopedem a magnetickou rezonancí bylo potvrzeno poranění menisku a křížového vazu v pravém koleni. Byla doporučena artroskopie, kdy bude ošetřen či odstraněn poraněný meniskus, případně další vnitřní struktury. Dále bude zhodnoceno, zda bude následovat později plastika vazu LCA. Vzhledem k věku (po 40. roce od narození – možnost artrózy) i délce období od úrazu, mi nebylo doporučeno operaci sloučit. Plastika křížových vazů se doporučuje spíše v mladším věku a také u aktivních sportovců. Ve vyšší věku je zvažována a doporučena dle celkového stavu pacienta (vnitrokloubní struktury, aktivita života, sport, tělesná váha a konstituce...).
Artroskopie
Na konci června jsem absolvovala artroskopii v Rehabilitační klinice Malvazinky v Praze. V mém případě proběhla velmi hladce a do života mi moc nezasáhla. Než jsem šla do nemocnice, koupila jsem si dva větší gelové polštářky ve zdravotnických potřebách na ledování kolene po návratu domů. Již před operací je dbáno na aplikaci injekce na ředění krve, která zamezuje vzniku trombózy. Tu jsem dostala od svého lékaře domů, abych si ji aplikovala sama večer před plánovanou operací. Těsně před operací jsem si mohla zvolit způsob anestezie. Celková anestezie má riziko zvracení, deprese a také pooperační bolest přichází brzy po procitnutí. Svodná (epidurální, spinální) anestezie má riziko nepředstavitelné bolesti hlavy, kterou jsem kdysi zažila. Ta se dá dobře vyloučit, pokud pacient dodržuje po operaci pitný režim a do rána leží na zádech. Zvedat se je dovoleno pouze při jídle. Měla jsem za sebou oba typy i s popsanými následky. Na doporučení anestezioložky jsem si raději zvolila svodnou anestezii. Aplikuje se injekcí do přesně určeného místa na zádech, asi v pase, v okolí páteře. Za okamžik znecitliví dolní končetiny. Operace jsem se mohla zúčastnit jako divák a na obrazovce sledovat, co se v mém koleni provádí. Pro mě to bylo nesmírně zajímavé, ale někdo by to asi nesnesl. Bylo to podobné, jak podmořský svět. Pro operaci jsou používány miniaturní nástroje - nůžky, skalpely, kleště, vrtáčky, vysavače, světelné zdroje, kamery o průměru pouze okolo 2mm. Meniskus připomínal podmořskou houbu. Byl bohužel ve špatném stavu, takže jej bylo nutné celý odstranit. Také byla lehce poraněna čéška. Operatér meniskus vystřihl, čéšku zarovnal skalpelem, zbytky odstraněných tkání odsál vysavačem. Operace trvala 50 min. Na koleni po stranách čéšky mám dvě křížové jizvy o průměru 1cm. Dolní polovina těla byla opět citlivá a pohyblivá asi po třech hodninách. Když anestezie odeznívala tak mě i mé kolegyně svědilo břicho i hrudník. Podle anestezioložky je to normální. V ten samý den operace jsem mohla večeřet. V noci jsem toho moc nenaspala i přes různá analgetika. Po svodné anestezii bolet přišla pozvolna a až později než po celkové. Je dost nepříjemné, že se musí ležet na zádech s nohami ve zvýšené poloze, s ledem na koleni a bez možností úlevy. Ráno přišla sestřička a pomohla mi vstát a do koupelny o berlích. Po noci s mísou to bylo krásné. Potom jsem se učila chodit o francouzských berlích po rovině, do schodů i ze schodů. Po rovině – nejdříve berle, pak nemocná a pak zdravá noha, ze schodů – berle, nemocná a pak zdravá noha, do schodů – zdravá, nemocná berle. Po vizitě jsem byla z nemocnice propuštěna domů.
První dva dny jsem pouze ležela a různě si nohu pokrčovala a natahovala. V noci jsem už mohla ležet trochu na boku a na spaní si brala Ibalgin, aby to tolik nebolelo. 3.a 4. den po operaci už jsem docela běhala s berlemi a odjela na chalupu na dovolenou. Nohu jsem stále více krčila a zase natahovala. Oteklé koleno jsem obkládala ledem, takže jsem se vyhnula punkcím i to méně bolelo. V noci jsem si operovanou nohu podkládala polštářkem, abych mohla spát na boku. Asi po 14 dnech po operaci jsem začala jezdit půl hodiny denně na rotopedu bez velké zátěže tak, aby se koleno hýbalo. Asi po 18 dnech jsem nastoupila do práce jen sedavě v kanceláři. Po měsíci od artroskopie jsem ušla 10km a ujela 20km na kole, takže jsem si celkem užila i 2. dovolenou počátkem srpna. V září mi dělalo potíže už jen chození ze schodů a po kamenitých cestách a z kopců.
Plastika křížového vazu
V září jsem byla u svého ortopeda na kontrole. V té době mi Dr. Pokorný řekl, že v mém případě doporučuje udělat i plastiku křížového vazu, ale na tu je dobré být předem připravena. Byla jsem poslána na rehabilitace, kde mi naordinovali dost tvrdý posilovací trénink na operovanou nohu, která byla stále zesláblá a tenčí než ta zdravá. Doporučili však posilovat i paže a zdravou nohu kvůli soběstačnosti po operaci, která bude mnohem těžší než artroskopie. Na rehabilitaci mi doporučili nákup závaží k připnutí okolo nohy, míčku overballu a gumového pásu flexaband v modré barvě. Základem cviků byly výpady a mělké dřepy pro posílení stehen, výpony na posílení lýtek, různé cviky na udržení stability. Dále v lehu na zádech zvedání nohou na posílení hýždí a zadních stehenních svalů. V poloze na boku jsem posilovala vnitřní i vnější stehenní svaly. Na břiše jsem zvedala nohu a posilovala hýždě a zadní stehenní svaly. Cvičila jsem vždy tři série a po cca 20 opakováních se závažím na noze. Dále jsem cvičila cviky na rovnováhu – výdrž ve stoji na jedné i druhé noze.
Na rehabilitaci mě také naučili také cviky, které budou potřeba ihned po operaci:
1. cvik: noha co nejvíce natažená leží na podložce a propíná se špička a přitahuje se směrem ke koleni, případně se opisují kroužky špičkou, bylo mi doporučeno opakovat tak 100x za ty první dny po operaci.
2. cvik: polonafouklý míček pod kolenem se valí směrem k patě a pomáhá tak šetrně ohýbat koleno.
3. cvik: míček se pod kolenem co nejvíce tlačí do podložky a uvolňuje – mnoho opakování za den
4. cvik: míček je pod patou a noha se vyvěšuje až do úplného narovnání. Dále prý budu cvičit ohýbání nohy nejdříve vlastní vahou vyvěšovat přes okraj postele.
Tyto cviky jsem měla předem dobře nacvičené, přestože mi připadaly jednoduché a banální. Po operaci jsem velmi ocenila, že mám cviky zvládnuté v pohodě a předem, protože najednou byly velmi náročné. Nohy i ruce jsem posilovala asi 2 měsíce před operací poctivě 3x týdně asi po půl hodině. Posílené ruce jsou potřeba při chůzi o berlích. Zdravá noha se musí sama umět zvednout ze země do stoje za pomoci rukou a berlí, ale bez pomoci té operované. Na to je potřeba posílit stehno i lýtko. Důležitý byl také strečink, při kterém jsem protahovala všechny procvičované svaly na nohou.
Vlastní operace plastika vazu
Před vlastní operací vše probíhalo stejně jako u artroskopie. Večer injekce na ředění krve kvůli vyloučení žilní trombózy. Opět jsem si zvolila svodnou anestezii. Vlastní operace trvala asi 1,5 hodiny. Nástroje byly stejné až na to, že byla přidána ještě vrtačka, kterou mi byly provrtány obě kosti, aby mohly být vsazeny štěpy s novým vazem. Štěpy kostí jsou přišroubovány vstřebatelnými šroubky. „Nový“ vaz se odebírá na čéšce. Stav po operaci je horší než po artroskopii. Mnohem déle se vše hojí a také je to bolestivější. Je třeba se nebránit lékům na spaní a proti bolesti, naopak si o ně říkat včas, než se to moc rozbolí. Je také dobré si různě masírovat operovanou nohu, aby se dobře prokrvovala a nedošlo k trombóze. Nejdůležitější je dobré cvičení!!! Již v nemocnici, vlastně od 2. dne po operaci. 1. den po operaci je pouze odpočinkový. 2. den se jde na toaletu a do koupelny. 3. den vyndávají otravné drény – je to obávaný zákrok, ale mě to nijak nebolelo. 4. den mě propustili do domácí péče. Do 7. dne jsem spíše ležela a odpočívala. Operovanou nohu jsem si v noci podkládala anatomickým polštářkem, který je prohnutý. Méně to bolelo. Stání mě unavovalo a noha při něm dost bolela až do 20. dne. Od 21. dne jsem začala být schopná stát déle u plotny. Na nákupy do blízkého obchodu jsem chodila po 14. dnech se synem - nosičem. Někde sedět pár hodin a povídat s přáteli jsem byla schopná už po 14 dnech, ale za předpokladu, že je možnost střídavě dávat nohu na židli vedle sebe. Do práce jsem šla po 8 týdnech.
Rehabilitace:
Při jakémkoli cvičení se nesmí měsíc koleno zatěžovat! Min. 21 dní koleno ze zátěže úplně vyloučit. Při chůzi o berlích operovanou nohu normálně pokládat na zem a používat pohyby, které představují normální chůzi, ale bez zatěžování. Z nemocnice propouštějí, když se koleno ohýbá do 90 stupňů – pravý úhel, většinou 4. – 5. den po operaci.
2. den: kroužky chodidlem, propínání a krčení špičky u operované nohy, odpočinek
3. den: motorová dlaha 3x po 20 min. s postupným nastavením až na úhel 110 stupňů, dále se pokoušet propínat koleno a pokrčovat svěšováním nohy z postele.
4. – 7. den: motorová dlaha až na 90 stupňů a po návratu z nemocnice overball pod lýtko a pomocí koulení směrem k patě pokrčovat koleno co to jde – každý den o trochu více, také overball pod patu a pokoušet se natahovat vyvěšováním koleno, overball pod koleno a tlačit do podložky, 1x denně chůze po bytě, tak 10x okolo, spouštění nohy z postele a pokrčování vlastní vahou v koleni, po zvládnutí mírného ohybu sezení na židli a pokrčování kolene rukama co to jde s výdrží na místě v mírném tahu 1 min. Každý den je znát, jak jde vše mnohem snáze.
8. – 14. den: ke stávajícím cvikům přidat propínání a pokrčování špičky u nohy s namotaným flexabendem pro posilování lýtka, ale bez zapojování operovaného kolene 3x série po 20 opakováních. Od 10. dne jsou vyndány stehy (já měla kovové svorky a vůbec to nebolelo).
ASI DO 10 DNE JE POTŘEBA KOLENO LEDOVAT, ABY PŘÍLIŠ NEOTÉKALO, ale stejně se asi nelze vyhnout na kontrole u lékaře bezbolestné punkci, kdy se odčerpá přebytečná tekutina.
14. – 30. den: rotoped po 5 min denně na mírnou zátěž, tak po 20. dni přidat do chůze po bytě zvedání pokrčené operované nohy tak 20 cm od země, aby se zapojilo stehno, jinak pokračovat ve všech možných obměnách cviků pro natahování a pokrčování kolene, aby byla zachována hybnost v původním rozsahu. 21. den po operaci jsem koleno ohnula asi na 140 stupňů bez toho, aby to nějak bolelo. To je skoro úplné pokrčení (180 stupňů). Také téměř úplně narovnala. To jsem zkoušela na rovné podlaze, kdy zdravá noha opřená o patu se dotýká země lýtkem, stehnem i pod kolenem, kdežto operovaná je mírně ve vzduchu a klesá až postupně vlivem natahovacích cviků. Ke konci tohoto období při chůzi o berlích trochu nohu zatěžovat.
4. týden: jít na předem objednanou rehabilitaci a možno začít dle pokynů odborníků posilovat, cviky jsou podobné jako můj doporučený trénink před operací (postupné posilování všech svalů na stehnu, lýtko, stabilita) a náčiní je také shodné jako uvedeno výše. Postupně se zvyšuje zátěž dle pokynů terapeuta.
5. týden: několik kroků denně po bytě bez berlí a pokračování ve cvičení a jízdě na rotopedu;
po 6. týdnu možno odkládat berle, cvičení obden skoro hodinu?, 20 min. rotoped a postupně přidávat sílu tak, co koleno zvládne, přidání dalších důležitých cviků – zpočátku hrozné – sed na posteli, nohy spuštěné dolů, pokrčené v kolenou, zvedáme operovanou nohu až do úplného natažení; v lehu na zádech, míček mezi pokrčenými koleny – zvedání operované nohy až do úplného natažení – později lze dělat i se závažím okolo kotníku; leh na boku zdravé nohy a zvedání natažené operované nohy – posílení stehna a boku, leh na zádech a zvedání natažené operované nohy, leh na boku operované nohy a zvedání operované nohy – posílení vnitřních svalů stehen, leh na břiše a zvedání nohy pro posílení zadního stehenního svalu, zkoušení výponů na špičky s operovanou nohou – posílení lýtek, začínat cviky na zlepšení stability – pomůcka Dynair Ballkissen Senso – přešlapování oběma nohama na pryžové nafukovací podložce, stání oběma „pevně“ nohama na pryžové podložce a házení míčkem do výšky; pomůcka Dynair se dá používat jako nácvik chození po nerovném terénu a viklavých kamenech;
od 7. – 8. týdne uvažovat o návratu do práce při sedavém zaměstnání, ale stále pokračovat v jízdách na rotopedu 20 min. obden + další posilovací cvičení dle pokynů na rehabilitaci; přidávat chození na vycházky v nerovném terénu a chůzi do i ze schodů, začínat s podřepy a jemnými výpady s operovanou nohou dopředu a do stran; stále je nutné zpevnit celé koleno i všechny svaly na noze, tak, aby byl na ní zas absolutní spoleh;
Jsem rekreační sportovec a nemám nadváhu. Ráda bruslím, lyžuji, chodím po horách, jezdím na kole, cvičím….. Při léčení jsem dbala pokynů lékařů a fyzioterapeutů, koleno jsem nijak nepřetěžovala, ale poctivě cvičila. Jsem na pohyb zvyklá celý život, takže mi nedělalo problém pořádně cvičit před vlastní plastikou vazu ani po operaci. Myslím, že je to velice důležité, cvičila jsem hned po týdnu asi 15 min. denně, po 14. dnech už půl hodiny, po měsíci hodiny obden. Po cvičení jsem protahovala všechny svaly. Užívala jsem bílkovinné doplňky stravy pro sportovce, vápník a karnitin. Koleno se mi hojilo velice rychle a byla zachována úplná hybnost. Někde jsem četla, že se koleno příliš ohýbat zpočátku nemá, aby se nevytahal nový vaz. Já jsem dostala pokyny od lékaře, že jej mám opatrně a postupně ohýbat a natahovat do bolesti, ale ne zatěžovat. Přidávala jsem tedy každý den kousek. Jsem ráda, že jsem se plastice podrobila, protože cítím, jak je koleno zase stabilní. Po operaci bolí snad všechno v koleni, ale stojí to za tu bolest!! Koleno drží stejně jako to zdravé a nijak se neviklá. Dokážu bez bolesti sedět s pokrčenými koleny na patách i nohu úplně propnout. Jistě to prospěje vnitřním strukturám, které se méně opotřebovávají. Oddálí se či vyloučí endoprotéza kolene. Při rehabilitaci i rekonvalescenci jsem se setkávala s pacienty v různém stádiu hybnosti. Faktem je, že mé doby hojení, které zde uvádím, byly téměř srovnatelné se sportovci, takže velice dobré. Setkala jsem se i s paní, která po 7 týdnech sotva chodila o berlích a nohu si z postele stále přenášela pomocí zdravé nohy, byla na tom tak, jak já po 3 týdnech po operaci.
Rady odborníků, které jsem porůznu sebrala ústně i z internetu a po svých zkušenostech jsem se s nimi ztotožnila. Neuvádím zde prameny, protože celkově jde pouze o informační článek a ne nijak odborný. Informace zde jsou pouze orientační. Postupy léčení jsou u každého pacienta individuální, dle rad lékařů a terapeutů. K některým výrokům jsem přidala své poznámky ze zkušeností:
Funkce zkřížených vazů
Omezují nadměrnou vnitřní rotaci v kloubu a to tím, že se na sebe navíjejí. Přední zkřížený vaz se „obtáčí“ kolem zadního a více se napíná. Navíc částečně brání i rozevírání kloubní
štěrbiny při páčení bérce do abdukce či addukce. Při extenzi kolene jsou vazy stejnoměrně napnuté a zůstávají tak až do 60° flexe. Poté se začne více napínat LCP (zadní zkřížený vaz) a plnit tak svoji funkci. Přední zkřížený vaz se při tomto pohybu postupně povoluje. Avšak uplatní se při napínání kloubu. Při vnitřní rotaci v kloubu je ve větším napětí LCA, při zevní rotaci pak LCP. Narušení vazu (nebo vazů) vede k nadměrnému pohybu nebo dislokaci kolene v jedné či více rovinách pohyblivosti kolenního kloubu. Tato zvýšená laxita vytváří nadměrné smykové namáhání kloubních struktur. Dochází k iritaci kloubní výstelky, což zapříčiňuje urychlení eroze kloubních a meniskeálních povrchů a zvýšení produkce synoviální tekutiny.
Poranění předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterius- dále LCA) je v dnešní době velmi častým sportovním úrazem. Vzniká nejčastěji při kontaktních sportech (fotbal, házená, sjezdové lyžování…) větším násilím na koleno a je charakterizován pocitem křupnutí v koleni (někdy je i slyšitelné) s následnou nejistotou a většinou rychle vznikající náplní kolene krví. Při bočním násilí může být kombinováno s poraněním postranních vazů, nebo při rotačním násilí s poraněním menisků. Těsně po poranění je třeba zamezit další možné traumatizaci kolena a po odeznění následných výpotků podstoupit léčbu.
Poznámka: Ano v koleni křuplo, protože se mi noha zasekla hranou lyže a otočila jsem
si ji nepřirozeně do strany směrem ven, stalo se mi to ve stoje, pouze jsem nekontrolovatelně uklouzla do strany. Nebyla to ani žádná velká síla. Bolelo to až po několika hodinách a ani to neoteklo.
Poranění LCA bývají nejčastěji způsobena nepřímým mechanismem, a to při sportovních činnostech. Pacienti mívají často pocit prasknutí v kloubu, či vyskočení kolene ven, většinou dopředu a dovnitř. Pokud dojde k izolovanému poranění LCA, nemusí být bolestivost v kloubu příliš veliká, v 60 % případů se však objevuje krvácení do kloubu (hemartros) a otok. Dojde-li současně i k poranění postranních vazů, (nejčastěji vnitřního postranního vazu), jsou bolesti kloubu podstatně větší. Při vyšetření v celkové anestezii je pak i výrazně větší nestabilita kloubu. Celkově je laxita vaziva u žen větší než u mužů, navíc je současně ovlivňována změnou hladiny hormonů během menstruačního cyklu ženy (nejvíce traumat měkkého kolene je kolem ovulace) nebo užíváním hormonálních přípravků, např. kontraceptiv.
Plastika LCA je výkon velmi vhodný u sportovců či aktivních lidí. Bez LCA se dá normálně chodit, ale s větším či menším rizikem dalšího podvrtávání kolene a následného postupného ničení nitrokloubních struktur. Jako následek takovéto situace po cca 5-10 letech života bez LCA dochází k předčasnému rozvoji arthrozy.
Poznámka: Ano chodit se s tím dá, ale noha člověka zrazuje a někdy se podvrkává, za 5 let bez vazu jsem si vnitřek kolena už poškodila.
Při plastice LCA je obvyklá 4 – 5 denní hospitalizace. Náhradu vazu odebíráme z přední strany kolena, kde se nachází silný vaz - úpon čtyřhlavého svalu, vytínáme z něj 1 cm tlustý snopec (BTB) a tento poté provlékáme a zajišťujeme v koleni na místě původního vazu šrouby a vstřebatelnými hřebíčky. Odběrové místo je zpočátku poněkud bolestivé, postupně jsou bolesti jen zátěžové a kolem půl roku od výkonu zcela mizí. Tento typ plastiky LCA je velmi pevný a pro sportovce či aktivní pacienty je v dlouhodobém horizontu nejpevnější variantou.
Poznámka: Ano v místě odběru je koleno nejdříve dost bolestivé, později citlivé na dotyk.
Je třeba si uvědomit, že zdravý kloub je takový, který nikdy nebyl podvrtnutý, operovaný, šroubovaný a tedy koleno po plastice LCA nikdy nebude zcela zdravé. Náhrada LCA nejprve v koleni podlehne odumření a tím se sníží její pevnost, postupně dochází k jejímu prostavění a prokrvení a tedy se postupně pevnost opět obnovuje. Je tady velikou škodou, když pacient záhy začne plastiku přetěžovat nad její únosnou mez a poškodí ji ve fázi snížené pevnosti. Přísné dodržení rehabilitačních mezníků a kritérií dává dobré naděje na dlouhodobě bezproblémové koleno.
Rehabilitace kolenního kloubu se odvíjí od typu a rozsahu poranění. Rozlišujeme dva základní přístupy lékařského ošetření, na nichž závisí i následná rehabilitace: konzervativní postup bez operace a operační řešení. Cílem rehabilitace po poranění měkkých struktur kolenního kloubu je obnovení rozsahu pohybu v původní míře, zabránění přetěžování kloubních struktur a vzniku sekundárních změn, úprava svalové rovnováhy. Pooperační rehabilitace je řízená operujícím lékařem. Jedná se o velmi důležitou součástí léčby. Lze říci, že operace je jen prvním krokem směrem ke zdravému kolenu a zbývá jich učinit ještě celá řada. 2. den po operaci vytahujeme drény z kolene a začíná cvičení pohybu. Zpočátku jsou někdy výrazné bolesti odběrového místa. Proto je tlumíme léky na tišení bolesti. Během cca 2-3 dnů většina pacientů již dokáže zvednout nohu a volně ji v koleni ohnout, chodí o berlích a cvičí postupně ohyb do pravého úhlu 90 st. Plné propnutí kolene a velmi důležité, je třeba jej cvičit od začátku podkládáním polštářků pod patu a naopak plné ohnutí není zpočátku vhodné. Jakmile pacient sám dokáže předvést pohyb kolene v rozsahu 0-90, svede správnou chůzi o berlích s odlehčením operované končetiny a nemá jinou komplikaci, je propuštěn do ambulantní péče. 10. - 12. den od operace obvykle vytahujeme stehy. Je třeba i doma intenzivně cvičit rozsah pohybu, zvedání nohy a plné propnutí. Kolem 3 týdnů od operace je vhodné začít jízdu na rotopedu s mírnou zátěží a posilování stehna. Kolem 4 - 6 týdnů od operace začínají pacienti chodit bez berlí, jezdit na kole. Je možný nástup do sedavého zaměstnání. Kolem 3 měsíců od operace doporučujeme posilovnu, docvičit dřep a plavání se zatnutím quadricepsu - znak či kraul. Kolem 5. - 6. měsíce již koleno přestává pobolívat a povolujeme pacientovi běh striktně po rovném bez změn směrů pohybu a bez rizika podvrtnutí. V této době se pacienti vrací i do náročných zaměstnání. Kontaktní sporty typu fotbal, hokej, házená jsou i nadále nebezpečné, stejně jako doskoky (z autobusu, vlaku, volejbal, seskočení z kola na operovanou končetinu) a běh po nerovném terénu. Návrat k nim doporučujeme kolem 9 - 12 měsíce.
Při rehabilitaci kolenního kloubu provádíme pohybovou terapii a fyzikální terapii.
Možnosti pohybové terapie u poranění měkkých struktur kolenního kloubu:
1. Pasivní pohyb vykonávaný zevní silou za plné relaxace svalstva pacienta. Zevní sílu představuje většinou síla fyzioterapeuta, můžeme však využít i působení gravitace nebo programovatelného přístroje, v případě kolenního kloubu např. motodlahy. Pohyb je prováděn do pocitu bolesti. Účelem pasivního pohybu je nejen udržení či zvětšení rozsahu pohybu v příslušném kloubu a protažení měkkých tkání - majících jinak obecně tendenci ke zkracování - a tím zabránění vzniku kontraktur, ale i zlepšení trofiky vlastního kloubu díky „masírování“ chrupavky pohybujícími se kloubními ploškami, které zajišťuje výživu chrupavky.
2. Aktivní pohyb - pohyb vykonávaný silou svalů pacienta vykonávaný dle pokynů terapeuta. Používají se pomůcky flexaband, overball, nestabilní plošina…
Overball je lehký, měkký, malý, pružný, nafukovací míč, původně vyvinutý pro dechovou terapii dětí. Vzhledem k jeho značné odolnosti a neklouzavému povrchu má však mnoho dalších využití. Pacient ho může např. stlačovat svými koleny a tak posilovat adduktory stehen, je možné jím podložit cvičenou nohu v místě kolenní jamky a propínat koleno, přičemž overball vytváří jakousi nestabilní plochu. Nutné je udržení koordinace celé operované nohy. Lze jej využít i jako labilní plochu u nácviku sensomotoriky.
Měsíc po operaci LCA se soustředíme na posílení stehenního svalstva, zvláště pak flexorů kolene, protože hamstringy jsou synergisty LCA a podporují tak jeho funkci. Důležité je však i obnovení funkce čtyřhlavého svalu stehenního a docvičení plné extenze, abychom zajistili dostatečnou stabilitu kloubu. Postup rehabilitace je ovlivněn typem operace a případnými přidruženými poraněními ostatních měkkých tkání kolenního kloubu. Od druhého dne po operaci pacient chodí o dvou francouzských berlích a postupně zatěžuje dolní končetinu tak, aby zátěž nevyvolávala bolest. Zpočátku na ¼ váhy, na konci této fáze začíná našlapovat na ½ hmotnosti těla. Hlavním úkolem časné pooperační fáze je snížení otoku a bolesti. Ideálním prostředkem je v prvních dnech po operaci kryoterapie (ledování) a polohování dolní končetiny, důležitá je samostatná „cévní gymnastika“ proti vzniku žilní trombózy. Od 3. – 4. dne můžeme dle tolerance zařazovat motorovou dlahu. Mezi vhodné cviky patří např. cvičení s overballem podloženým pod kolenním kloubem. Instruujeme pacienta k tlaku k podložce, a to bez zvednutí paty, ale naopak s aktivním tlakem paty do podložky. Rozsah flekčního pohybu postupně zvětšujeme v závislosti na bolesti, na konci této fáze by měl dosáhnout 90°.
Kryoterapie se používá v případě akutních úrazů pohybového systému. Cílem terapie je zde omezení otoku, hematomu a snížení bolesti. Působením chladu dochází mimo jiné ke snížení úrovně metabolismu a zpomalení vedení vzruchů nervovými vlákny. Současně náhlý chladový podnět vrátkovým mechanismem zpětně tlumí bolest z postižené oblasti. Nejčastěji se používá led či ledové gelové sáčky. Během chlazení musíme sledovat barvu a teplotu kůže, aby nedošlo k poškození chladem, po ukončení procedury vždy ponecháme dostatek času na opětovné prokrvení kůže. Samozřejmostí je současná imobilizace poraněného segmentu. Důsledné chlazení kloubu je důležité, neboť otok a výpotek působí svalovou hypotrofii. Největší efekt má kryoterapie prvních 48 hodin, obvykle se doporučuje aplikovat první 3 – 4 dny. Po odeznění akutní fáze není již však vhodné v aplikaci chladu pokračovat, protože brzdí reparační mechanismy zpomalením metabolických reakcí.)
Poznámka: Vše mohu ze zkušenosti potvrdit, ale nohu jsem ledovala vždy asi do 8. – 9. dne po operaci tak 1x denně, pak už se mi to vhodné nezdálo.